Dukovany, hala pro Sáblíkovou, vzácné nemoci. Významné studie tvoří i 29letá poradkyně

Má ostruhy z ústředních veřejných institucí v Česku i EU, ale přednost dala práci v poradenství. Devětadvacetiletá Kristina Boudová spoluvytváří významné studie a evaluace, mimo jiné k dostavbě Dukovan, vybudování haly pro sportovce typu Martiny Sáblíkové a plánu péče o pacienty se vzácnými onemocněními. V rozhovoru prozrazuje i to, jak vybrala 150 000 Kč na obranu Ukrajiny a kde jí při studiu hořely za okny popelnice.

Zdá se mi, že tvůj profesní příběh rozvíjí vše, s čím jsi začala už na gymplu…  

Chodila jsem na Hellichovku na bilingvní česko-francouzskou sekci. Díky tomu jsem už na střední jezdila do Francie. Taky jsem spoluvytvořila půlhodinový dokument Rok 1968 očima pamětníků. Propojili jsme silná svědectví šesti lidí, včetně politika Petra Pitharta, muzikanta Jiřího Dědečka a chemika Jiřího Jindry. Ten na přelomu 50. a 60. let studoval v Praze s Rusem, který se během srpnové okupace vrátil jako důstojník sovětské armády. Ale přišel se do pražského vědeckého ústavu omluvit, že musel narukovat, ačkoli pracoval jako výzkumník.  

FSV UK byla po gymplu logickým pokračováním… 

Ano, zlákaly mě teritoriální, resp. evropská studia. Na Erasmus jsem vyrazila zase do Francie – na univerzitu ve Štrasburku. Tam měli i předměty, které by na mnohých českých univerzitách asi nevypsali, protože by jim nepřipadali jako dostatečně seriózní věda. Třeba zkoumání sociálních témat prostřednictvím filmů. Taky jsem se tam dostala víc do kontaktu s ekonomií, kdežto na FSV dominovala politika, historie a kultura.  

Ale o politiku není nouze ani ve Štrasburku…  

Jasně, pravidelně tam přesídluje Evropský parlament. Ale hlavně jsem tam studovala během protestů žlutých vest. Popelnice pravidelně hořely i před studentskou kolejí. Všude jsem chodila pěšky, protože se nešlo spolehnout, že tramvaj pojede. Tady někde začal klíčit nápad na mou diplomku o anti-establishmentových hnutích ve Francii a Rumunsku.  

Pak jsi stážovala na Generálním sekretariátu Rady v Bruselu… 

To je orgán, který slouží Evropské radě (setkávání hlav členských států) i Radě EU (schůzky ministrů členských zemí). Patřila jsem k malému týmu, který pomáhal připravit vybrané zástupce států, kterým připadla nadcházející předsednictví EU. Tou zemí bylo i Česko, které předsednictví přebíralo po Francii a pak ho předalo Švédsku.   

Tato zkušenost ti pomohla k práci na MPO? 

Ano, tak jsem získala mou první práci na plný úvazek – na MPO, ve skupině pro koordinaci záležitostí spojených s českým předsednictvím. Podílela jsem se i na přípravě podkladů a projevů, mimo jiné pro tehdejšího šéfa MPO, dnes eurokomisaře Josefa Síkelu.  

Proč jsi na MPO nezůstala? 

Vzali mě na omezenou dobu předsednictví. Pak mi nabídli několik jiných pozic, ale úplně mi neseděly. Tak jsem zkusila práci v NÚKIB, neboť jsem chvíli chodila i na bezpečnostní studia a tato oblast mě také zajímá.  

Zorganizovala si ostatně fundraising pro obránce Ukrajiny…  

Pár dní po útoku mě napadlo iniciovat výrobu tašek s nápisem proti ruské agresi. Měla jsem tehdy poměrně hodně sledujících na twitteru, mezi nimi se nápad uchytil a dál šířil. Tašky mi vyrobili zdarma a já je rozdávala za dobrovolné příspěvky, které jsem pak poslala ukrajinské ambasádě. Takto se vybralo přes 150 000 korun.  

Proč jsi ze státní sféry přešla do KPMG? 

Ačkoli jsou mnohdy kvalitní, ve státních institucích obecně není tak velká pracovní pestrost ani rychlý kariérní růst. Člověk je součástí jednoho oddělení s neměnnou úzce vymezenou agendou. Naopak poradce dělá na zakázkách z různých odvětví, takže se zdokonaluje ve vícero oblastech. A když je hodně dobrý, může být rychle povyšován, což ve státní správě nejde.  

Ty ses dostala k opravdu velkým projektům… 

KPMG má dobře fungující přijímací proces a zaškolení, po kterém často i juniory pouští k významným zakázkám. Já jsem jako člen týmu Radka Chaloupky pracovala mimo jiné na studiích k socioekonomickým dopadům dostavby Dukovan a přípravě Rožnova pod Radhoštěm na rozšíření závodu Onsemi. Podílela jsem se i na aktuální studii Připraveni. Vize obrany ČR 2030, kterou jsme vytvořili z vlastní iniciativy, a to v české i anglické verzi.  

Co bylo nejnáročnější?  

Dukovany. Protože podobné studie z předchozí doby téměř neexistovaly. Takže i metodologii jsme vymýšleli sami. Řadu informací bylo těžké získat či ověřit, u něčeho se museli dělat kvalifikované odhady. Do hry vstupovala spousta proměnných a všechny ovlivňovaly naše predikce, například v jaké době bude na místě kolik dělníků, jaká část z nich budou cizinci, co to bude znamenat pro okolní obce atd.   

A na čem pracuješ teď? 

Nedávno jsme dokončili strategii cestovního ruchu pro město Most a studii k výstavbě a provozu multifunkční haly pro ledové sporty ve Žďáru nad Sázavou, kde by mohli trénovat i lidé jako Martina Sáblíková. Zároveň jsem se začala víc zajímat o techniky evaluace různých projektů, programů a politik. KPMG mi k tomu zaplatila školení, a to v Česku i Itálii. Takže jsem se podílela i na evaluaci návrhu systému péče o pacienty se vzácnými onemocněními typu cystické fibrózy, Huntingtonovy nemoci, frontotemporální demence atd.  

Pokud tě zaujala práce v poradenství, podívej se na volné pozice.