Jak naše auditorky uběhly ultramaraton přes hory

Vytrvalostní závody máme v KPMG rádi. Asi nám připomínají sezonu. Z přesčasů se nám ale nedělají halucinace a neslezou nám nehty na nohou. Jak dlouho auditorky Katka a Bára žily z cílové euforie a proč se na Beskydskou sedmičku přihlásí zase?

Proč má závod v názvu sedmičku?

Bára: Protože se běží přes sedm beskydských vrcholků, které převyšují 1 000 metrů nebo se k výšce jeden kilometr blíží. Dohromady tedy za závod nastoupáme okolo 5 500 metrů, a to v čase do 28 hodin, které jsou limitem pro úspěšné dokončení závodu.

Jaká slova se vám při vzpomínce na závod vybaví?

Katka: Těšení se, vyčerpání a euforie.

Bára: Lysá Hora, zážitek a atmosféra.

Báro, ty jsi loni běžela poprvé. Co tě na závodě lákalo?

Bára: Předloni jsem šla pouť do Santiaga de Compostela a po jejím dokončení jsem cítila, že bych se chtěla postavit před další velkou výzvu. V té době na mě na sociálních sítích vyskočila Beskydská sedmička a já si řekla: „To je ono. Tam se přihlásím.“

Katko, ty jsi absolvovala B7 už několikrát. Jak vzpomínáš na první závod?

Katka: Na první závod jsme se přihlásili z hecu s kolegy z KPMG. Chtěli jsme si udělat procházku po Beskydech a dopředu moc neřešili, kam až dojdeme. Z původní čtveřice jsem ale nakonec šla sama, a jelikož byly tehdy povinné dvojce, šel se mnou místo kolegů kamarád.

A byl to tak silný zážitek, že jsi ho chtěla zopakovat?

Katka: Když si jdeš na hodinu zasportovat, tak díky endorfinům máš další hodinu dvě dobrou náladu. Ale po tak extrémním vypětí sil ti euforie neodezní ani za dva měsíce. Tu jsem chtěla, stejně jako Bára, prožít znovu. Když na mě v průběhu roku padla únava, stačilo mi vrátit se v myšlenkách na kopec nebo do cíle a zase jsem cítila vlnu energie. Je to opravdu velký nakopávač. A také mě zajímalo, zda to nebyla jen náhoda, že jsem už napoprvé došla do cíle. Svůj druhý závod jsem pak absolvovala s mým nynějším manželem. Na další ročníky jsem se nepřihlásila, protože dostala přednost rodina. Znovu mě pak B7 zlákala před čtyřmi lety a v roce 2025 jsem došla do cíle už pošesté.

Co ti děti řekly v cíli?

Katka: „Maminko, tohle já nikdy dělat nebudu!“

Do jaké míry se závod opravdu běží? Přece jen je to pořád nahoru a dolů, po kamenech…

Katka: První ročník jsem celý ušla a stačilo to. Teď to mám tak půl na půl. Po rovinkách nebo z kopce běžím a do kopce jdu. Zjistila jsem o sobě, že jsem finišer. Takže před koncem seberu poslední zbytky energie a zrychlím.

Bára: Kde to šlo, tam jsem běžela. Ke konci jsem ale už sotva pletla nohama.

Poslední závod komplikoval déšť a mlha. Jak jste se s tím popraly?

Katka: Člověk se těší celý rok, a když vyběhne, tak vlastní nálada i atmosféra na startu ho tak strhnou, že ani déšť mu ten zážitek nezkazí. Alespoň první čtyři hodiny ne. Rozblácené cesty a mokré boty mě sice potrápily, ale byla jsem ráda, že jsem stihla doběhnout před druhou nocí, kdy pršelo ještě více.

Bára: Druhá noc byla brutální, hotový Survivor. Po svazích tekly potoky vody a já byla durch mokrá. Vážila jsem každý krok, abych nesjela dolů. Tempo už jsem neřešila. Jen jsem chtěla ve zdraví dojít do cíle.

Jaké jste měly nejkrizovější momenty?

Bára: Když se mi vybila čelovka. Měla jsem sice druhou, což předepisují pravidla, ale modlila jsem se, aby byla nabitá a fungovala. Druhou noc v dešti už šetříš energii tak moc, že jen sundat si batoh a něco v něm hledat, je hrozně náročné.

Katka: Mohu potvrdit, to si ani člověk neumí představit, jak je v této fázi závodu náročný každý pohyb navíc. Pro mě byl nejkrizovější moment, když se mi nečekaně rychle vybil telefon i sluchátka. Sice jsem s sebou měla powerbanku, ale kabel jsem smotala tak, že se mi poškodil. To jsem byla fakt v háji. Ke konci závodu totiž udržuji tempo tím, že přestanu myslet na to, že jdu. Soustředím se na audioknihu nebo muziku a najednou jsem o kopec dál, ani nevím jak. Naštěstí mě zachránila rodina, která mi nabíječku i powerbanku přivezla, jen mě to stálo trochu času.

Kolik dnů jste měly po závodě nohy nahoře?

Bára: Tak tři, čtyři dny, než zmizely otoky. Větší problém mi dělaly puchýře. Hodně na ně trpím. Vytvoří se mi třeba už po pěti kilometrech. Samozřejmě jsem se na ně připravila a zatejpovala si nohy, ale v tom rybníku, co jsem měla v botách, tejpy nefungovaly. Nohy jsem měla tak zničené, že mi dokonce slezly nehty. Ani teď, po půl roce, nevypadají moje prsty jako předtím.

Katka: První rok jsem to měla stejně jako Barča. Rok od roku mám ale rekonvalescenci rychlejší. Puchýře se mi také dělají, ať mám jakékoliv boty. Týden po závodě si tak lodičky určitě neobuji. Kromě nohou mě bolí i ramena od turistických holí a záda od batohu. S manželem, který B7 běhá také, se po závodě odměníme dovolenou u moře.

Bára: To já si lodičky nevezmu nejspíš celý rok.

Při extrémní únavě můžeš zažít i halucinace. Na B7 nic výjimečného. Stalo se vám něco takového?

Katka: Stalo, první rok. Tehdy stanovili limit na 30 hodin a já šla už 29 hodin. Do cíle mi zbýval jen kousek, tak jsem přidala, i když jsem byla už vyčerpaná. Byly čtyři hodiny ráno. Tma. Ze stromů a větví se najednou stala strašidla. Měla jsem pocit, že se po mě natahují. Bála jsem se, že mě chytnou a stáhnou k zemi. Říkala jsem si, že jsem blázen. Až po nějaké době jsem si přečetla, že nejsem jediná, komu se to na ultramaratonech děje.

Co byste poradily někomu, kdo zvažuje, že by běžel? Třeba léky na bolest?

Katka: Ty také. Beru si preventivně brufen tak dva kopce před cílem. Určitě bych poradila, ať trénuje na horách. Můžeš být sporťák, běhat maratony po městě, ale na kopce potřebuješ mít navyknuté svaly i šlachy. Než jsem se postavila na start svého prvního závodu, ortoped mi na rovinu řekl, že jestli to chci přežít ve zdraví, musím minimálně rok dopředu chodit po kopcích.

Bára: Trénuj, i když nevíš, jestli na tebe zbyde místo. Na závody se vždy přihlásí velké množství lidí, kteří postupně svou účast ruší. Že nakonec poběžíš, se můžeš dozvědět třeba dva měsíce předem. To se přesně stalo mně. Kromě fyzické přípravy na horách bych ještě doporučila načíst si články a naposlouchat podcasty o závodě. To mi hodně pomohlo, abych se připravila i psychicky.

Katka: Závod podle mě vyhrává hlava. Pokud pracuješ u nás v KPMG, máš napůl vyhráno, protože pravděpodobně už psychicky odolný jsi.

Pokud tě zajímá práce v KPMG, podívej se na volné pozice.